Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Beckerova svalová dystrofie neboli BMD (zkratka pochází z anglického názvu Becker muscular dystrophy) je jednou z mnoha forem svalové dystrofie – dědičného onemocnění, při kterém postupně slábnou a zmenšují se svaly. BMD způsobuje o něco méně závažné problémy než nejčastější typ, Duchennova svalová dystrofie. Dítě s BMD může začít chodit později než většina dětí. Onemocnění však zřídkakdy způsobuje zdravotní problémy, dokud se u dítěte neobjeví svalová slabost v oblasti kyčlí a pánve. K tomu obvykle dochází ve věku 10–13 let. Problémy s chůzí se obvykle projeví až kolem 15–16 let. Obecně dítě s BMD může mít větší potíže při sportu, při chůzi do schodů, není schopno rychle chodit, plynule běhat nebo udržet běžecké tempo, mívá problémy se zvedáním těžkých břemen apod. BMD postihuje svaly kyčlí, pánve, stehen a ramen a také srdce. Změny v srdečním svalu mohou probíhat rychleji než v ostatních svalech. Děti, u kterých se první příznaky BMD objeví v mladším věku, mají větší pravděpodobnost, že budou mít problémy se srdcem, než děti, u kterých příznaky začnou později. BMD je progresivní onemocnění, což znamená, že problémy se s věkem zhoršují. Příznaky se však zhoršují pomaleji než u pacientů s DMD. Dýchací svaly obvykle zůstanou natolik silné, že není zapotřebí ventilátor ani jiná mechanická pomoc při dýchání. Viz také svalové dystrofie.

Svalové dystrofie (angl. muscular dystrophies) představují poměrně různorodou skupinu vzácných dědičných onemocnění, která způsobují postupnou svalovou slabost a degradaci kosterních svalů v průběhu času. Tyto poruchy se liší tím, které svaly jsou primárně postiženy, jaká je míra svalové slabosti, jak rychle se zhoršují a kdy začínají příznaky. Některé typy svalových dystrofií jsou spojeny rovněž s potížemi v jiných částech těla. Člověk, kterému byla diagnostikována svalová dystrofie, je označován jako muskulární dystrofik. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz svalová dystrofie.

Duchennova svalová dystrofie neboli DMD (zkratka pochází z anglického názvu Duchenne muscular dystrophy) je nejčastější formou svalové dystrofie – dědičného onemocnění, při kterém postupně slábnou a zmenšují se svaly. Děti s DMD obvykle začínají chodit později než jejich vrstevníci, jako batolata mívají neobvykle velká lýtka. Nemoc často zůstává nepovšimnuta až do věku 3–5 let, kdy svalová slabost ovlivňuje chůzi a další pohybové (motorické) činnosti. Obecně dítě s DMD pomaleji běhá, mívá problémy při chůzi do schodů, často padá, chodí po špičkách. DMD je progresivní onemocnění, což znamená, že problémy se s věkem zhoršují. U dospívajících pacientů s DMD může svalová slabost v celém těle vést k potížím se srdcem a dýcháním. Viz také svalové dystrofie.

Svalové napětí je jiný název pro svalový tonus.

Svalový systém je orgánový systém, který umožňuje pohyb, udržuje rovnováhu, tvoří teplo. Viz také svalová tkáň, orgánový systém.

Zánět srdečního svalu neboli myokarditida se často projevuje jen mírnými nebo velmi obecnými příznaky, a proto zůstává po dlouhou dobu bez povšimnutí. V závažných případech však může způsobit vážné problémy a život ohrožující stavy. Myokarditida může mít celou řadu příčin. Léčba se pak odvíjí od zjištěné příčiny onemocnění. Viz také zánět, srdeční svalová tkáň, myokard.

Svalový a kosterní systém je jiný název pro pohybový aparát.

Onemocnění srdečního svalu bývají často zákeřná. V mnoha případech zůstávají po dlouhou dobu bez povšimnutí; pak se ale postupně začnou projevovat příznaky srdečního selhání nebo arytmie, jejichž závažnost se stále prohlubuje. V nejhorším případě mohou vést až k život ohrožujícím stavům a následkům, jako je náhlá srdeční smrt. Dle příčiny se rozlišuje mezi zánětlivými formami (tzv. myokarditida) a nezánětlivými formami (kardiomyopatie).

Zánět svalů neboli myozitida může vzniknout idiopaticky, následkem úrazu, autoimunitního onemocnění či infekce. Léčba se řídí podle příčiny vzniku zánětu. Viz také zánět, svalová tkáň.

Svalová kontrakce je aktivace míst, která ve svalových buňkách vytvářejí napětí. Svalová kontrakce nemusí vždy znamenat zkrácení svalu, protože svalové napětí může vznikat i beze změny délky svalu – například při držení těžké knihy nebo činky ve stejné poloze. Po ukončení svalové kontrakce následuje svalová relaxace, což je návrat svalových buněk do stavu s nízkým napětím.